Když se dostanete v politice na vrchol, znamená to taky, že vám dřív nebo později půjdou mnozí po krku. Včetně lidí z vlastní strany. Ale konkurence a politické ambice jsou ve zdravé politice přirozené. Je to proces, kterému se nelze vyhnout - jedna koncepce zvítězí, další se už hlásí o slovo. Ale jak kritizovat šéfa a přitom mu nevrážet kudlu do zad? Jak u nás probíhaly v posledních dvaceti letech výměny stranických předsedů, a proč na to některé strany šeredně doplatily?