S dirigentem Václavem Luksem o starých časech, strachu ze zloby i o profesi, k níž se od pokladny supermarketu těžko vrací. Patří k absolutní špičce ve svém oboru. Šíří dobré jméno země v zahraničí a většinou za to od státu nic nechtějí. Dělají to jako umělci na volné noze a zvykli si starat se o sebe sami. Kalendáře mívají plné na rok i dva dopředu. Teď je ale drtí situace, v níž se jejich profese ze dne na den stala jednou z nejohroženějších. Nezbývá jim tedy než se naučit nové věci. Třeba i žádat o podporu, aby se ke své práci jednou vůbec mohli vrátit. Založili tedy Sdružení umělců klasiky (SUK), které se zapeklitou situaci snaží řešit. Jednou z jeho tváří je také Václav Luks, vedoucí a dirigent Collegia 1704.