Tahle drobná světlovlasá dívka má půlku příbuznejch na Blízkým východě, protože vyrůstala v 80. letech v Sýrii a Íránu. Měla Bárbínu a byla prej chytrá jako rádio. Pak se vrátila na úplnou průměrnou základku na sídláku v Řepích, kde si zažila slušnou šikanu, kdy si ošklivácký děti kolem dopisovaly a psaly petice, kdo nesnáší Báru, ať se podepíše.

V dalších Digilidech je Barbora Šumanská.

Poví, že prezidentkou jejího fanklubu byla babička, mimochodem krejčová, tuhle funkci teď převzal manžel Honza.

Hrála softball, kterej jednoho dne hrát přestala. Tak přestala jíst. A už to nedokázala zvrátit. I protože v roce 2000 neexistovala tlustá modelka. A tak další roky žila s anorexií a bulimií. V poslední fázi hledala cestu, jak odejít ze světa. Mluví o tom otevřeně, protože chce, aby lidi s tímhle problémem vyhledali pomoc. I protože říká, že ji psychoterapeutka zachránila život.

A protože utekla hrobníkovi z lopaty, chce bejt vděčná, chce si užít život. Z mentální anorexie se vyléčit nedá, dodnes má ráda pocit, kdy jí kručí v břiše. A pořád jí záleží na tom, jak vypadá.

V plnotučný 97minutý epizodě na http://herohero.co/lastovkanadrate uslyšíte, jak se Báře zalíbily krásy marketingu. Jak udělala diplomku a reklamní kampaň na film Rafťáci. Co na tom, že dost možná ta kampaň byla lepší, než ten film. Milovala totiž filmy a reklama je ten nejkratší film.

Nakonec taky pochopíte, proč si říká „agency lady“, proč o sobě říká, že je sekernice, proč miluje Lego, padne asi desítka jmen lidí z Ogilvy a taky jsme přišli na to, že podle královny českýho PR paní Dity Stejskalový by se měla jmenovat stanice metra Vltavská.